Ninjutsu
Nindžucu, jako metoda ochrany proti různým druhům nebezpečí, zahrnuje mnoho bojových dovedností a technik. Nindžové, jako takoví, se považovali za pouhé vykonavatele politických, náboženských či vojenských postupů, při kterých museli být připraveni na všechny možné situace. Jejich dovednosti zahrnovali také techniky špionáže, infiltrace do různých prostředí, metody matení nepřítele, úniku z bezvýchodných situací a některé další dovednosti. Hlavním cílem bylo přežití a splnění daného úkolů, nežli samotné vítězství. Na otázku jak vlastně nindžucu vzniklo se těžko přesně odpovídá. V legendách se mluví o tom, že nindžové vznikli z tajuplných skřítků tengu, kteří byli mistři v ovládání mysli lidí a používání černé magie. Nicméně je to pouze jen legenda a tak je nejpravděpodobnější, že nindžové mají svůj původ mezi horskými mnichy Jamabuši, kteří byli později ovlivněni uměním, které sebou přinesli čínští přistěhovalci. Nicméně potřeba kvalitní špionáže byla zapotřebí i v časech ještě starších. Připomeňme si dílo slavného čínského mistra Suna - Sun Tsu, což by se dalo přeložit jako "Kniha válečného umění". Právě v jedné z kapitol tohoto díla se věnuje přímo špionáži a dosti podrobně. Tvrdí se, že texty této knihy přinesl do Země vycházejícího slunce muž jménem Kibi Makibi (693 - 775 n.l.), který jako velvyslanec několikrát musel navštívit Čínu.
Říci kdy přesně vzniklo "Umení být neviditelným", jak by se také dalo přeložit, nebo kdo byl hlavním učitelem, není již možné. Existuje však verze, která hovoří o tom, že prvním učitelem původních rodin nindžů byli právě čínští mistři jako Kai Dóši, Gamou Dóši a Kosumikage Dóši.
První historicky ověřitelné nasazení špionů do praxe bylo za vlády prince Šótoku Taišiho (žil v letech 574 - 622 n.l.), který začal používat tyto agenty pro vlastní potřebu.
Nicméně obecné prvopočátky nindžucu sahají až do doby před dvěma tisíci lety. Nutno dodat, že nindžucu v té době a ještě dlouho potom nebylo přesně definované umění. Teprve když uplynulo spoustu staletí, stalo se nindžucu nezávislým systémem znalostí s vlastními pravidly. Největší lokality nindžucu v historii byly horské oblasti Iga a Koga. Umění nindžucu se dále vyvíjelo jako nejvýše ilegální a protizakonná kultura k elitě vládnoucích samurajů. Proto byl původ tohoto umění po staletí zahalen tajemstvím, mlčením a historickým zmatkem.
V období Kamakura (1192 - 1336 n.l.) se vliv a rozmach škol zabývajících se nindžucu začíná zvětšovat. Navíc každá škola měla svoje zvláštnosti, které se vztahovali k tomu jaké dovednosti preferovala. Tyto specifické dovednosti se mezi rodinami a školami vzájemně utajovali. Mezi tyto tajemství mohli patřit např. jinde se nepoužívajíci zbraně, nebo zbraně nově vyvinuté, různorodé pomůcky a samozřejmě zkušenosti, které ta či ona škola za dobu své působnosti nasbírala.
Dokonce ani slova popisující mystické umění stínových bojovníků nemohou být přímo přeložena do jazyků, které nejsou japonštině příbuzné. Pouhá hláska z japonštiny "nin" ve slově nindžucu nebo nindža, vyžaduje mnoho anglických slov, aby byla vysvětlena. Na této nejzákladnější úrovni nin (také vyslovováno šinobi) může znamenat vytrvalost, ochranu, trpělivost a to jak ve fyzickém tak v psychickém významu. Nin má také ve slovníku druhý význam jako tajemství, tajemnost, ukrytí, úkryt či neviditelnost. Japonský psaný znak pro nin je složen ze dvou základnějších znaků. Znaku pro čepel neboli ostří a srdce neboli nitro. Konstrukce psaného znaku říká, že mysl, srdce nebo přání je usměrňováno takovou cestou, že zaměstnává čepel za účelem dosažení svého cíle. V tomto širším významu nin skutečně znamená mít nadhled, ovládat své tělo a mysl a smysl pro dobro a zlo. Ale kontrolovat vlastní smysl pro dobro a zlo nebo vhodnost a přiměřenost je mnohem složitější záležitost. Kontrolovat vlastní smysl pro přiměřenost znamená být schopen spolehnout se na tak zvaný šestý smysl a mít skutečné znalosti o povědomé úrovni myšlení. Tato široká vnímavost skutečného bytí založená na vlastním jedinečném pohledu je to, co odlišovalo nindžu od ostatních konvenčních vojenských taktiků během bojů mezi státy, správními oblastmi ve feudálním Japonsku.
Jedna ze škol nindžucu - Togakure rjú, která vznikla před osmi sty lety a jejímž současným velmistrem je Dr. Masáki Hacumi, trénovala své bojovníky v osmnácti fyzických a duševních dovednostech: Seišin teki kjojo - duševní vytříbenost, Tai džucu - umění těla, boj beze zbraně, Nindža biken - techniky meče, Bó džucu - techniky s tyčí, Šuriken džucu - vrhání ostří, Jari džucu - techniky s kopím, Naginata džucu - techniky s halapartnou, Kusari gama - zbraň s řetězem a srpem, Kajaku džucu - zápalné a výbušné látky, Hensó džucu - přestrojení a zpodobnění postavy, Šinobi iri - umění neviditelnosti a průniku, Ba džucu - jízda na koni, Sui ren - trénink ve vodě, Bo rjaku - strategie, Čo hó - špionáž, Inton džucu - skrytí se a únik, Ten mon - meterologie a Či mon - zeměpis. Za účelem udělat nepříteli boj těžším, dávný nindža vyvinul strategii kjódžicu tenkan hó založenou na předkládání pravdy a klamů tak, že zmateme protivníka.
"Věřím, že Ninpó, nejvyšší stupeň Nindžucu, by mělo být nabízeno světu jako základní myšlenka všech bojových umění. Fyzické a duchovní techniky přežití, zvěčněné japonským nindžou, byly vlastně jedním ze zdrojů japonských bojových umění. Kdo trénuje Nindžucu, může získat sílu a nepřemožitelnost povolující požitek květiny kývající se ve větru, uznání lásky druhých a uspokojení z míru ve společnosti. Dosažení tohoto osvícení je charakteristické vyvinutím "laskavého srdce." Laskavé srdce Ninpó je klíčem k nalezení harmonie a porozumění v říši duchovního a materiálního světa." 34. Sóke Togakure rjú nindžucu Masáki Hacumi.