Hiragana
Hiragana (ひらがな – hiragana, 平仮名 - zápis v kandži) je jedno ze dvou (druhým je katakana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku a ne pouhou hlásku, i když jsou zde znaky i pro A, I, U, E a O), sestávající ze 46 symbolů (45 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky.
Historie
Hiragana byla kodifikována roku 1946, kdy došlo ke zjednoznačnění přiřazení jednotlivých symbolů ke zvukům a dva symboly (wi, we) byly označeny za zastaralé. Tato slabičná abeceda vznikla v 9. století za přispění buddhistického kněze Kúkaie (774-835). Jednotlivé symboly vznikly zjednodušením celých (hira znamená v japonštině „celkový“) čínských znaků kandži (na rozdíl od katakany, která vznikla zjednodušením pouze částí čínských znaků), u kterých již předtím došlo k desemantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky hiragany jsou složitější a na psaní obtížnější než znaky katakany. Nedlouho po svém vzniku bylo toto písmo nazýváno také onnade (ženská ruka) - psaly jím totiž převážně ženy (muži používali katakanu a kandži), jimž nebylo umožněno učit se znakům kandži, které byly považovány za příliš složité. Díky zavedení hiragany tak vzniklo spousta literárních děl z rukou žen z období Heian.
Původ jednotlivých znaků
Dnešní použití hiragany
- slova japonského původu pro která neexistují kandži
- gramatická slova (předpony, přípony, částice, koncovky)
- knížky pro malé děti (japonské děti se hiraganu učí jako první ze tří japonských písem: hiragana, katakana, kandži)
- soukromé dopisy
- furigana (malé znaky hiragany, které v knihách pro začínající čtenáře naznačují výslovnost složitých znaků kandži)
- okurigana (hiraganový znak následující za kandži).
Základní sada znaků hiragany
samohlásky | jóon | ||||||
あ a | い i | う u | え e | お o | (ja) | (ju) | (jo) |
---|---|---|---|---|---|---|---|
か ka | き ki | く ku | け ke | こ ko | きゃ kja | きゅ kju | きょ kjo |
さ sa | し ši | す su | せ se | そ so | しゃ ša | しゅ šu | しょ šo |
た ta | ち či | つ cu | て te | と to | ちゃ ča | ちゅ ču | ちょ čo |
な na | に ni | ぬ nu | ね ne | の no | にゃ nja | にゅ nju | にょ njo |
は ha | ひ hi | ふ fu | へ he | ほ ho | ひゃ hja | ひゅ hju | ひょ hjo |
ま ma | み mi | む mu | め me | も mo | みゃ mja | みゅ mju | みょ mjo |
や ja | ゆ ju | よ jo, yo | |||||
ら ra | り ri | る ru | れ re | ろ ro | りゃ rja | りゅ rju | りょ rjo |
わ wa | ゐ wi | ゑ we | を o/wo | ||||
ん n | |||||||
が ga | ぎ gi | ぐ gu | げ ge | ご go | ぎゃ gja | ぎゅ gju | ぎょ gjo |
ざ za | じ dži | ず zu | ぜ ze | ぞ zo | じゃ dža | じゅ džu | じょ džo |
だ da | ぢ (dži) | づ (zu) | で de | ど do | ぢゃ (dža) | ぢゅ (džu) | ぢょ (džo) |
ば ba | び bi | ぶ bu | べ be | ぼ bo | びゃ bja | びゅ bju | びょ bjo |
ぱ pa | ぴ pi | ぷ pu | ぺ pe | ぽ po | ぴゃ pja | ぴゅ pju | ぴょ pjo |
Jak psát znaky hiragany
Tabulka ukazuje, jak se znaky hiragany píší. Je uspořádaná podle tradičního japonského způsobu čtení. Začátek je vpravo nahoře a postupuje se shora dolů. Malá čísla určují pořadí tahů a šipky ukazují jejich směr. Pořadí tahů i směr se musí bezpodmínečně dodržovat, jinak může dojít k chybnému čtení.
Katakana
Katakana je jedno ze dvou (druhým je hiragana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku), sestávající ze 46 symbolů (45 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky.
Historie
Vznikla v 8. století za přispění Kibi no Makibiho (693-755) zjednodušením jednotlivých částí (kata znamená japonsky „část“) znaků kandži (na rozdíl od hiragany, která vznikla zjednodušením celých znaků kandži), u kterých již předtím došlo k desemantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky katakany jsou hranatější a jednodušší než znaky hiragany a cizinci, kteří se učí japonsky, se ji většinou učí jako první. Katakanu původně používali japonští buddhisté jako nápovědu pro výslovnost v buddhistických spisech (podobně, jako se dnes používá hiragana v knížkách pro děti) a také jako způsob rychlého psaní.
Dnešní použití katakany
- slova převzatá (z čínštiny, portugalštiny, holandštiny, dnes převážně z angličtiny)
- onomatopoia (v japonštině je mnohem více zvukomalebných slov než např. v češtině)
- telegramy, zdůraznění (katakana se používá tam, kde se v české typografii použije tučné písmo, podtržení nebo kurzíva)
- cizí místní názvy
- vědecké názvosloví (zvířata a rostliny)
Základní sada znaků katakany
samohlásky | jóon | ||||||
ア a | イ i | ウ u | エ e | オ o | ャ ja | ュ ju | ョ jo |
---|---|---|---|---|---|---|---|
カ ka | キ ki | ク ku | ケ ke | コ ko | キャ kja | キュ kju | キョ kjo |
サ sa | シ ši | ス su | セ se | ソ so | シャ ša | シュ šu | ショ šo |
タ ta | チ či | ツ cu | テ te | ト to | チャ ča | チュ ču | チョ čo |
ナ na | ニ ni | ヌ nu | ネ ne | ノ no | ニャ nja | ニュ nju | ニョ njo |
ハ ha | ヒ hi | フ fu | ヘ he | ホ ho | ヒャ hja | ヒュ hju | ヒョ hjo |
マ ma | ミ mi | ム mu | メ me | モ mo | ミャ mja | ミュ mju | ミョ mjo |
ヤ ja | ユ ju | ヨ jo | |||||
ラ ra | リ ri | ル ru | レ re | ロ ro | リャ rja | リュ rju | リョ rjo |
ワ wa | (ヰ) wi | (ヱ) we | ヲ wo | ||||
ン n | |||||||
ガ ga | ギ gi | グ gu | ゲ ge | ゴ go | ギャ gja | ギュ gju | ギョ gjo |
ザ za | ジ dži | ズ zu | ゼ ze | ゾ zo | ジャ dža | ジュ džu | ジョ džo |
ダ da | ヂ (dži) | ヅ (zu) | デ de | ド do | ヂャ (dža) | ヂュ (džu) | ヂョ (džo) |
バ ba | ビ bi | ブ bu | ベ be | ボ bo | ビャ bja | ビュ bju | ビョ bjo |
パ pa | ピ pi | プ pu | ペ pe | ポ po | ピャ pja | ピュ pju | ピョ pjo |
- Poznámka: Tabulka pro úplnost obsahuje i znaky wi a we, které byly r. 1946 označeny za zastaralé.